viceprezidentem Hospodářské komory ČR, předsedou zahraniční sekce

Jak se recese podepsala na českém exportu?

Vlivy a dopady recese se samozřejmě nemohly vyhnout ani exportérům. K tomu si musíme uvědomit dvě základní východiska. Zaprvé, i když se hovoří o světové krizi, ve skutečnosti postihla především vyspělé ekonomiky – nejcitelněji státy Evropské unie a Spojené státy. A zadruhé, právě to jsou teritoria, kam směřuje největší část českého exportu. Jen do zemí EU to jsou více než tři čtvrtiny našeho vývozu. Pokud mám uvést konkrétní čísla, tak v roce 2009 se vývoz meziročně snížil o 13,8 %, což představuje částku 342,4 miliardy korun. Pokud hodnotu vývozu v tomto roce přepočteme na eura nebo dolary, pak kvůli vlivu oslabení koruny k těmto měnám je procentuální vyjádření poklesu ještě větší – o 18,7 % při přepočtu na eura, o 23 % při přepočtu na dolary. Největší pokles byl v prvních dvou čtvrtletích, v dalších dvou čtvrtletích se postupně zmírňoval. V roce 2010 pak začal opět růst. Krize vedla k tomu, že čeští exportéři začali více hledat odbytiště v třetích zemích.

Je státní podpora exportu dostatečná?

Není. V době krize stát posílil finanční formy podpory exportu – na mysli mám například navýšení prostředků pro exportní pojišťovnu EGAP, Českou exportní banku či Českomoravskou záruční a rozvojovou banku. To bylo samozřejmě dobře a přineslo to pozitivní efekt. Ale jen finanční podpora nestačí. Především je potřeba posílit ekonomickou diplomacii, tedy zintenzívnit a zefektivnit podporu českým exportérům přímo v zahraničí, a to ať již v práci zastupitelských úřadů, tak v zahraničních zastoupeních českých agentur, které mají svými službami export podporovat, ale také při pořádání podnikatelských misích nebo při cestách a jednáních poslanců v zahraničí. V této souvislosti podnikatelé poukazují na potřebu odstranit meziresortní i resortní dvojkolejnost, která by vedla i k větší profesionalizaci. Tento problém je třeba řešit co nejrychleji. Proto je také potřebné co nejdříve schválit novou Ekonomickou strategii na léta 2011–2015, která příslušné kroky v tomto směru obsahuje.

Krize se mimo jiné podepsala i na omezování počtu výstav a veletrhů s oficiální účastí. Totéž navíc platí i o zahraničních podnikatelských misích. Je to podle vás krok zpět?

Nehovořil bych o kroku zpět, ale o stavu vynuceném situací a zájmem o jednotlivé akce. Při skladbě vybraných veletrhů s oficiální účastí na příští období je potřebné zdokonalit systém tohoto výběru a formy podpory. Nejde ani tak o počty, ale především o kvalitu výběru teritorií. Chceme, aby zástupci podnikatelů měli možnost včas se k tomuto výběru vyjádřit.

Jak těžké bude případně obnovit kontakty v místech, kde dochází k utlumení proexportních aktivit?

Není to problém v zemích EU, obtížnější to je na třetích trzích. Ale celou problematiku vidím trochu jinak, než zní otázka. Krize postihla země EU, a tedy i jejich firmy, mnohem výrazněji, než třetí země – v Asii, Africe, Latinské Americe. V době krize se tedy přerušily či oslabily vztahy českých exportérů s partnery v Evropské unii, kam míří více než tři čtvrtiny našeho vývozu. České firmy tedy v té době začaly intenzivněji hledat odbyt pro své zboží na třetích trzích, a řadě z nich se to s větším či menším úspěchem podařilo. Když krize začala odeznívat, začalo se lépe dařit i evropským firmám, které obnovily obchodní vztahy s našimi exportéry a navázaly na předchozí předkrizovou spolupráci. To vedlo k tomu, že se opět poněkud oslabil zájem českých firem o třetí trhy. A to není dobře. Česká ekonomika potřebuje větší diverzifikaci svého exportu.

Můžete nastínit, jakou podobu by podle vás měla mít ideální strategie pro podporu exportu? (v souvislosti s tím, že MPO představilo strategii na roky 2011–2015, která se u firem nesetkala právě s pozitivní odezvou)

Nedá se říct, že strategie se nesetkala s pozitivní reakcí. Většina podniků ji oceňuje kladně. I když na nové Exportní strategii na léta 2011–2015 se stále pracuje a dopracovává se, v podnikatelské sféře na ni převládá pozitivní názor. I když se její podoba ještě upravuje, podle její současné podoby je již zřejmé, že jde správným směrem. Jejími prioritami je zefektivnění systému podpory exportu, odstranění duality a založení jednotné sítě pro podporu exportu, optimalizace zdrojů a proexportních aktivit, zabývá se působením na klíčových trzích a zaměřuje se na trhy a obory s exportním potenciálem.

Co byste poradil firmě, která chce se svými výrobky či službami obchodovat v zahraničí?

Především mít vhodnou komoditu, kvalifikované zázemí v lidském faktoru, mít představu o možnostech exportu a nepodcenit přípravu při průzkumu a pečlivém mapování konkurence. Poté, co si samy v hlavě srovnají tyto představy a možnosti, lze využít proexportních služeb státu a Hospodářské komory České republiky, konzultovat mohou své záměry a plány například na regionálních exportních místech, v kancelářích CzechTradě apod., kde také mohou využít řadu proexportních služeb.

Jaké trhy jsou pro české exportéry momentálně nejpříznivější? Jak se díváte na aktuální snahu podporovat český export do třetích zemí?

Samozřejmě je to Evropská unie, kam směřuje téměř osmdesát procent našeho exportu. Je ale potřebné intenzivně pracovat na diverzifikaci. To je velice důležité, protože tak velká orientace na Evropskou unii v sobě nese riziko rychlé zranitelnosti celé české ekonomiky, když export se na tvorbě HDP podílí více než dvěma třetinami.

Kde nejvíc tlačí české exportéry bota, co je největší problém českých exportérů při uplatnění na zahraničních trzích?

Jsou to především tři oblasti.
Zaprvé, financování. Velkým přínosem k řešení tohoto problému bylo zřízení EGAP a České exportní banky, pomoc poskytuje i ČMZRB.
Zadruhé, připravené výrobní zázemí. Záleží samozřejmě na komoditě, ale potřebné je mít neustále na paměti dlouhodobost – pokud se nemá jednat o jednorázovou záležitost, je potřeba nabídnout a zajistit servis, neboť ten mnohdy hraje významnou roli při rozhodování odběratele, komu zakázku zadá, s kým bude dlouhodoběji spolupracovat.
A zatřetí je to příprava trhu. V této oblasti bych zdůraznil nutnost mít kvalitní místní zástupce.

Jak se exportéři dívají na přijetí eura?

Většina exportérů by byla pro, což je dáno i tím, že již zmiňované velké procent českého exportu jde do eurozóny. Ale v současnosti to není aktuální otázka a Hospodářská komora ČR v tomto směru podporuje současný postoj vlády k této otázce.

zdroj: HK ČR